Novohradské hory skýtají řadu přírodních a kulturních zajímavostí a jedním z optimálních způsobů jejich poznání je cykloturistika. Novohradské hory určitě patří k nejideálnějším terénům pro nenáročnou cyklistiku. Značených tras pohořím sice moc nevede, o to více je tu však různých lesních cest s pevným povrchem, po nichž si to můžete křižovat několik dní.
Podobně jako většina ostatních horstev v Čechách tvoří i Novohradské hory náhorní pláň s malými výškovými rozdíly. Za parného léta poskytují zchlazení nejenom stinné smrkové lesy a poměrně vysoké nadmořské výšky, ale také četné rybníčky, využívané dříve většinou k plavení dřeva. Cyklotrasy v Novohradských horách rozšiřuje od loňského roku nová přeshraniční stezka s názvem Via Verde – zelená cesta. Jednou ze zastávek cesty by měla být žulová zeď ve tvaru spirály na historickém místě rozdělení a hranice obou zemí. Do zdí tohoto milníku míru jsou zapracovány všechny kameny, kterými přispěli obyvatelé obcí na obou stranách hranice, aby tak přispěli ke vzniku místa vzájemného setkávání, rozjímání a společné spirituality jako symbolu porozumění mezi lidmi i mezi zeměmi.
Prales Hojná Voda
Národní přírodní památka, veden jako vzácný i na seznamu UNESCO. Jedna z nejstarších přírodních rezervací ve střední Evopě. Založen roku 1838 hrabětem Jiřím Buquoyem na svahu hory Vysoká (1.034m) 4 km od obce Hojná Voda.
Dnes má rozlohu 8,56 ha a těsně hraničí s Rakouskem. Tvořen je pozůstatky přirozených smíšených lesních porostů s převahou přestárlých jedlí, buku, smrku a javoru klenu. Sám prales se neobnovuje, okolní porosty však pocházejí většinou z přirozené obnovy. Pralesovitý ráz utrpěl v průběhu obou světových válek, kdy byly nejsilnější jedle vytěženy na stavbu lodí.
V současnosti je Hojnovodský prales přístupný, až k němu vede červená turistická značka místního turistického značení z Hojné Vody. Kolem pralesa byla vybudována naučná stezka. Její první čast kopíruje tzv. Süsovu cestu (na kameni po pravé straně pamětní deska k 150 výročí vyhlášení rezervace (1838 – 1988)), z ní pak odbočuje, klesá a podél státní hranice se vrací zpět.
Hrad Nové Hrady - jihočeská perla
Expozice připomíná historii rodu Buquoyů od příchodu zakladatele rodové větve v Čechách Karla Bonaventury Buquoye až po výstavbu nového zámku na předměstí Nových Hradů a založení přírodně krajinářského parku v Tereziině údolí.
Prohlédnete si trasu č. I Hrad (buquoyské interiéry) a trasu č. II Byt panského úředníka (pohled do měšťanské domácnosti na počátku dvacátého století). Na III. prohlídkové trase si návštěvníci prohlédnouvýstavu Rožmberské Novohradsko, parkán a hradní příkop. Ten je po opravách otevřen po 10 letech veřejnosti a je jedním z nejhlubších zděných suchých příkopů v České republice. Třetí prohlídka je samostatná bez průvodce.
Studna na centrálním nádvoří hradu patří k nejhlubším středověkým studnám na jihočeských hradech. Od září do října 2010 zde probíhal archeologický výzkum spojený s vyčištěním a sanací této studny. Záměrem výzkumu je studnu opět využívat jako zdroj užitkové vody. Ze studny bylo vyzvednuto velké množství archeologických nálezů datovaných od pozdního středověku až do 20. století. Archeologický výzkum studny přinesl velké množství nálezů z několika historických období. Jde o jeden z nejvýznamnějších souborů archeologických nálezů, který byl zatím v jihočeských studnách učiněn.
Akvapark solné lázně – Gmünd
Pěkný aquapark s velmi slanými bazény a především nádhernou saunou, s možností koupat se i v rybníce. Parkování je zdarma. Solné bazény jsou vybaveny různou koncentrací soli, vodními masážními lehátky, kamenem s pramenem, protiproudovým kanálem, zemními vířivkami a masážními tryskami.K uvolnění se v solné vodě najdete ve světě sauny. Bazén k relaxaci po sauně (krytý & venkovní) (1,5% Soli), 32 – 34 °C Whirlpool, 32 – 34 °C.
Naučná stezka Buquoyská krajina
Na dvaceti panelech instalovaných v Nových Hradech a jejich nejbližším okolí je představena celá řada dosud nepublikovaných historických skutečností zjištěných nejen na základě důkladných archivních rešerší, ale i díky vzpomínkám pamětníků. Texty doplňuje bohatý, většinou nepublikovaný obrazový materiál za sbírek Ústavu dějin umění AV ČR, Státního oblastního archivu v Třeboni a Národního památkového ústavu.
Naučná stezka připomíná historii a význam jak dochovaných architektonických a krajinných památek, tak istaveb, které zanikly, chátrají, byly radikálně přestavěny nebo ztratily svou původní funkci a které přitom tvořily nedílnou součást původního krajinného celku. V mnoha případech stezka připomíná také tehdejší obyvatele či správce dotyčných objektů.
Hrad a zámek Český Krumlov - prohlídka perly UNESCO
Dále si můžete prohlédnout tři galerie se současným českým keramickým, sklářským a výtvarným uměním na I., II. a IV. zámeckém nádvoří - Galerii české kultury v Máselnici, Galerii Doxa ve Sloupové síni a tematické výstavy ze zámeckých depozitárních fondů umístěné v budově Mincovny.
Nejvyšším přístupným místem je vyhlídkový ochoz zámecké věže ve výši 35m nad úrovní II. nádvoří, nejhlubším přístupným místem jsou Václavské sklepy na IV. zámeckém nádvoří, skryté 12 m pod úrovní nádvoří. V průběhu celé sezony žije zámek bohatým kulturním, společenským a konferenčním životem.
Z historie hradu a zámku: původní gotický hrad založili někdy před rokem 1250 páni z Krumlova, jedna z větví mocného rodu Vítkovců s erbovním znamením pětilisté růže. V roce 1302 páni z Krumlova vymřeli a jejich majetek zdědili jejich příbuzní Rožmberkové. S jejich jménem a třemi staletími jejich vlády je spojena doba největšího rozkvětu města i hradu, který se za dobu vlády pánů z Rožmberka proměnil v honosnou renesanční rezidenci. Ve druhé polovině 16. století, za vlády Viléma z Rožmberka, se rod velmi zadlužil a to byl také hlavní důvod, proč Rožmberkové panství s hradem a zámkem prodali císaři Rudolfu II. Císař Ferdinand II. Habsburský věnoval královský majetek roku 1622 knížeti Janu Oldřichovi I. z Eggenberku, představiteli rakouského knížecího rodu. Až ve třetí generaci eggenberského rodu, zásluhou osobnosti knížete Jana Kristiána I. z Eggenberku, opět zámek ožívá a stává se z něj honosné a reprezentativní barokní sídlo. Eggenberkové vymřeli bez potomků v roce 1719 a na Krumlov přišla nová dynastie - knížecí rod Schwarzenberků, kteří zámek vlastní až do roku 1947, kdy byl schwarzenberský majetek, včetně Českého Krumlova, převeden do českého zemského vlastnictví a po zrušení zemského zřízení se od roku 1950 stal majetkem Československého státu.
V roce 1963 bylo historické centrum vyhlášeno městskou památkovou rezervací, v roce 1989 byl zámecký areál vyhlášen národní kulturní památkou. V roce 1992 byl celý historický komplex zapsán na prestižní Seznam památek světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.
