Rozmanité vůně přinášených lahůdek vás přece nezaměstnají natolik, abyste si nevšimli hlučných chlapíků z podhradí, kteří mezitím po kratší šarvátce obsadili vedlejší stůl. Pořád se jim něco nezdá, obtěžují děvečky i okolní stolovníky, nakonec však i je jídlo a pití ukonejší, nejspíš i jim vyhládlo. Po dobrém jídle se chtějí pobavit, hudba spustí říznou melodii, dívky tančí a čas plyne. Muži rozjaření pitím a právě zhlédnutým tancem dostanou chuť se také trochu předvést. Hlučnou výměnu názorů, kdy dojde i na tasené kordy a meče, nelze přehlédnout. A možná vás i přizvou, abyste i vy s nimi poměřili své síly v některé zábavné středověké hře.

Předchůdcem dnešního hradu Orlíka byl menší hrad vybudovaný ve 13. století na ochranu cestyod Milevska na Mirovice na levém břehu Vltavy, vysoko nad brodem, kde se vybíralo clo z plavby po řece. Od dob panování Karla IV. Byl Orlík v držení převážně české šlechty (Zmrzlíci ze Svojšína, Švamberkové, Eggenbergové, Schwarzenbergové). Roku 1948 hrad a panství znárodněno, 1942 v rámci restitucí navráceno Karlu VII. Schwarzenbergovi. Hrad tvořil nejprve nevelký palác, chráněný z přístupové strany hradbami a trojicí obranných věží. Požár, který Orlík zničil roku 1508, a následné vymanění hradu z manských závazků podnítilo rozsáhlou pozdně gotickou přestavbu. Asi před rokem 1588 vlašský mistr Augustin Orlík renesančně upravil. Zásadní posílení významu Orlíku přinesl počátek 19. století, kdy si jej zvolil kníže Karel Schwarzenberg za sídlo. 

Schwarzenbergy bohatě vybavené zámecké interiéry jsou vynikající ukázkou životního stylu šlechty v 19. století. Výzdobou vyniká tzv. Teskův sál , jehož vyřezávaný kazetový strop a obložení stěn zhotovil v letech 1882 -1884 Jan Teska. V podobném romantickém duchu je vyzdoben a zařízen honosný Rytířský sál. Na zámku je také zastoupen empírový styl napoleonské doby a to především nábytkem, který si přivezl již zmíněný Karel Schwarzenberg z Paříže.

Blízko u zámku se nachází kotviště pro parník, na kterém lze přejet ke hradu Zvíkovu a poté zpět.

Na hradě je přístupný Královský palác, jehož součástí je Hlízová věž. Prohlídku tvoří jedna trasa bez průvodce. V přízemí se ve třech prostorách nachází expozice věnována místním archeologickým nálezům. Následuje prohlídka sklepení a patra. Severovýchodní část paláce tvoří terasy na místě bývalých královských místností. 

Dále si prohlédnete dochované nebo v minulosti rekonstruované sály. V první místnosti se nachází model celého hradu, k vidění jsou transfery renesančních maleb, historický nábytek, oltář přenesený z bývalého kostela sv. Mikuláše v Podhradí. Prohlídka končí hradní kaplí, která byla postavena v druhé polovině 13. století a je vyzdobena nástěnnými malbami z 16. století. Ke kapli přiléhá sakristie. Z nádvoří paláce je také přístupná galerie, ve které probíhají sezónní výstavy

Hlavní expozice v interiérech 1. patra představuje autentický byt posledních majitelů, knížat Schönburg-Hartenstein, v podobě, jakou měl po roce 1910, kdy byla dokončena nejmladší přestavba zámku. Návštěvníci si prohlédnou také expozice podkrovních pokojů. O hlavní turistické sezóně je přístupná takéexpozice ve sklepení, která představuje tři pozoruhodné sklepní prostory z části zapuštěné do skal. Prohlídka je vhodná pro všechny, kteří se chtějí dozvědět více o původní podobě někdejší lhotecké tvrze.

Prohlédnout si můžete také kapli Nejsvětější Trojice. Tato renesanční stavba, stojící na návrší zámeckého parku, zaujme v interiéru především původními dochovanými ilusivnímu malbami a nápaditě řešeným dřevěným stropem symbolizujícím nebeský Jeruzalém. Svatyně je funkčním římskokatolickým kostelem.

Natáčely se zde i filmy, jedním z nejznámějších je film Svatby pana Voka.

Z historie: na severním okraji dominia Pánů z Hradce byla v polovině 13.l století v rámci kolonizace založena ves Lhota. V roce 1465 se objevuje první písemná zpráva o existenci tvrze ve Lhotě, kdy Petr ze Zásmuk získal tvrz ve Lhotě jako dědictví po svém otci Ctiborovi. Kolem roku 1530 Lhotu zakoupila rytířská rodina Kábů z Rybňan. Jan Kába nechal starou tvrz přestavět renesančně podle projektu italského stavitele Honse Vlacha. Roku 1555 se poprvé objevuje název Nová Lhota. Označení Červená Lhota se poprvé objevilo v roce 1602. Název vycházel z nové barevnosti omítek tvrze. Dále zámek vlastnil císařský rytmistr Antonio Briccio a následně Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka. Za jeho vlády došlo v letech 1658 – 1678 ke stavebním úpravám, které proměnily někdejší tvrz v barokní zámeček užívaný jako letohrádek. Zámek dále vlastnili např. rod Windischgrätzů, baron Ignác Stillfried a Heinrich Eduard Schönburg - Hartenstein. V roce 1934 vznikla na Červené Lhotě hrobka rodiny Schönburg-Hartenstein. Od roku 1949 je zámek zpřístupněn veřejnosti.

Hrad a zámek Český Krumlov - prohlídka perly UNESCO

Státní hrad a zámek Český Krumlov je významným a velmi vyhledávaným turistickým místem. Veřejnosti je otevřen od dubna do října. Celý areál hradu a zámku je průchozí, veřejnosti přístupný a v sezóně, zvláště v podvečer, je nevšedním zážitkem procházka jednotlivými nádvořími.

Během exteriérové prohlídky zámku lze projít přes jednotlivá z pěti nádvoří zámku a dále do rozlehlé zámecké zahrady, kde je však vstup omezen provozní dobou a divadelní produkcí Jihočeského divadla naOtáčivém hledišti.

V interiérových prostorách jsou v současné době návštěvníkům zpřístupněny dvě prohlídkové trasy s autenticky zařízenými interiéry ze 16., 18. a 19. století, válcová zámecká věž s vyhlídkovým ochozem i hladomornou a lapidárium s expozicí barokních plastik. Nejvýznamnější památkou, skutečnou perlou v koruně divadelního dědictví, je světově proslulé zámecké barokní divadlo, které je jednou z nejlépe dochovaných divadelních scén 18. století v Evropě s téměř kompletním vybavením dekorací, kostýmů, rekvizit a jevištní techniky.

Dále si můžete prohlédnout tři galerie se současným českým keramickým, sklářským a výtvarným uměním na I., II. a IV. zámeckém nádvoří - Galerii české kultury v Máselnici, Galerii Doxa ve Sloupové síni a tematické výstavy ze zámeckých depozitárních fondů umístěné v budově Mincovny.

Nejvyšším přístupným místem je vyhlídkový ochoz zámecké věže ve výši 35m nad úrovní II. nádvoří, nejhlubším přístupným místem jsou Václavské sklepy na IV. zámeckém nádvoří, skryté 12 m pod úrovní nádvoří. V průběhu celé sezony žije zámek bohatým kulturním, společenským a konferenčním životem.

Z historie hradu a zámku: původní gotický hrad založili někdy před rokem 1250 páni z Krumlova, jedna z větví mocného rodu Vítkovců s erbovním znamením pětilisté růže. V roce 1302 páni z Krumlova vymřeli a jejich majetek zdědili jejich příbuzní Rožmberkové. S jejich jménem a třemi staletími jejich vlády je spojena doba největšího rozkvětu města i hradu, který se za dobu vlády pánů z Rožmberka proměnil v honosnou renesanční rezidenci. Ve druhé polovině 16. století, za vlády Viléma z Rožmberka, se rod velmi zadlužil a to byl také hlavní důvod, proč Rožmberkové panství s hradem a zámkem prodali císaři Rudolfu II. Císař Ferdinand II. Habsburský věnoval královský majetek roku 1622 knížeti Janu Oldřichovi I. z Eggenberku, představiteli rakouského knížecího rodu. Až ve třetí generaci eggenberského rodu, zásluhou osobnosti knížete Jana Kristiána I. z Eggenberku, opět zámek ožívá a stává se z něj honosné a reprezentativní barokní sídlo. Eggenberkové vymřeli bez potomků v roce 1719 a na Krumlov přišla nová dynastie - knížecí rod Schwarzenberků, kteří zámek vlastní až do roku 1947, kdy byl schwarzenberský majetek, včetně Českého Krumlova, převeden do českého zemského vlastnictví a po zrušení zemského zřízení se od roku 1950 stal majetkem Československého státu.

V roce 1963 bylo historické centrum vyhlášeno městskou památkovou rezervací, v roce 1989 byl zámecký areál vyhlášen národní kulturní památkou. V roce 1992 byl celý historický komplex zapsán na prestižní Seznam památek světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.

Náměstí Přemysla Otakara II. v Českých Budějovicích

http://www.c-budejovice.cz/cz/stranky/uvod.aspx

V Českých Budějovicích najdete jedno z největších čtvercových náměstí v České republice i ve střední Evropě. Nese název zakladatele města, kterým byl roku 1265 český král Přemysl Otakar II. Náměstí bylo vytyčeno již při založení města.

Architektonické řešení však král přenechal rytíři Hirzovi, purkrabímu hradu Zvíkova. Oválný půdorys historického jádra města s centrálně umístěným rozlehlým náměstím a pravoúhlou sítí přilehlých ulic je důkazem, že město bylo vyměřeno „na zelené louce“ podle předem přesně vypracovaného plánu. Náměstí Přemysla Otakara II. tvoří téměř dokonalý čtverec o rozměrech 133×133 m a jedná se o 8. největší náměstí v České republice. Ve středověku sloužilo jako orientační bod, konaly se zde trhy a slavnosti, ale také veřejné exekuce.

Přesnou polohu popraviště můžete na náměstí určit podle tzv. bludného kamene – jediného pozůstatku původní dlažby. Nachází se pár kroků od Samsonovy kašny (kde stával původně pranýř), směrem k hotelu Zvon. Říká se, že kdo kámen nevědomky překročí po desáté hodině večerní, nenajde již cestu domů. Všechny domy na náměstí, kromě radnice, náležely nejzámožnějším občanům, či šlechticům. Dodnes stojí na původních středověkých parcelách a z velké části mají gotické jádro. Jejich současná podoba pochází z doby renesanční nebo barokní. 

Hlavní dominantu náměstí tvoří barokní Samsonova kašna, největší svého druhu v České republice. Vytvořili ji společnými silami kameník Zachariáš Horn a sochař Josef Dietrich na počátku 18. století. Sochu biblického Samsona, krotícího lva, najdete úplně na vrcholu kašny. Velikou mušli, vytesanou v kamenolomu poblíž Besednice u Trhových Svinů, nemohli dělníci přes její obří rozměry zprvu ani do Budějovic dopravit. Dnes ji podpírají čtyři atlanti od kamenického mistra Zachariáše Hrona. Kašna neměla původně jen estetickou funkci, ale byla využívána k zásobování města vodou z Vltavy. Voda do kašny se čerpala přímo z řeky na jejímž pravém břehu byla za tímto účelem vybudována roku 1724 vodárenská věž. Z kašny byla voda pak rozváděna do některých ulic. Svému praktickému poslání sloužila kašna velmi dlouho, a to i v zimních obdobích, kdy byla přikrývána, aby voda nezamrzala ani při velmi nízkých teplotách.