Představení okolí:

JAROMĚŘICE NAD ROKYTNOU

Státní zámek Jaroměřice nad Rokytnou

Na místě dnešního zámku v Jaroměřicích nad Rokytnou stávala kdysi středověká tvrz, chráněná vodním opevněním. Prvními známýni majiteli byli Lichtenburkové. V letech 1522 – 1534 je vlastnil Jan z Pernštejna, po něm pak roku 1609 Meziříčtí z Lomnice. Za jejich panství došlo k přestavbě tvrze na renesanční sídlo. Dalšími majiteli Jaroměřického panství byli Zikmund z Tiefenbachu a Jiří Rechenberk ze Želetic. Tomu však bylo panství zkonfiskováno za účast na českém stavovském povstání. Roku 1623 koupil Jaroměřice za velice výhodnou cenu sekretář válečné rady Gerhard z 
Questenberka. Po jeho smrti v roce 1646 se ujal vlády jeho syn Jan Antonín, který dovršil v Jaroměřicích protireformační hnutí a město bylo obohaceno o řadu sakrálních architektur. S přestavbou zámku až v roce 1700 pokračoval jeho syn Jan Adam Questenberk. Ten se nechal ovlivnit barokní kulturou při svých cestách po západní Evropě a zřejmě pojal úmysl usadit se právě v Jaroměřicích a vybudovat ze svého trvalého sídla centrum barokního stylu života. Barokní přestavba zámku byla dokončena pracemi na výrobě interiérů v roce 1737. Rod Questenberků vymřel smrtí hraběte Jan Adama v roce 1752. Panství potom přešlo na zpřízněné Kounice a koncem 19. století na hraběte Vrbnu.

Zámecká zahrada byla ve své barokní podobě založena na bývalé zahradě renesanční. Barokní přeměna zahrady proběhla současně s barokní přestavbou celého zámeckého souboru. Kolem roku 1730 došlo k rozšíření řečiště a pomocí jezu byla zvednuta hladina řeky tak, že na jejím pravém břehu vznikl ostrov ve tvaru trojúhelníku se skosenými rohy, který zůstal v základních rysech dochovaný dodnes. Podle dochovaného návrhu byla při přestavbě realizována základní osnova hlavní osy francouzské zahrady, vrcholící přírodním divadlem na ostrově, proťaté kanálem řeky Rokytné a bohatě sochařsky vyzdobené. V zahradě zabírající plochu deseti hektarů dnes stojí jedenáct soch antických božstev, dochovaly se i čtyři náročně dekorované kamenné lavice.

Zámek v Jaroměřicích nad Rokytnou má však i bohatou divadelní a především hudební tradici. Hrabě Jan Adam z Questenberku (1678 - 1752) při své návštěvě Versailles Ludvíka XIV. poznal, že zájem o architekturu, výtvarné umění, divadlo a operu jsou nerozlučnou složkou životního stylu správného dvořana. Tímto svým poznáním se plně řídil a proto v Jaroměřicích existoval hraběcí herecký i pěvecký soubor. Významnou postavou jaroměřického hudebního dění tehdejší doby se stal František Václav Míča, který v roce 1729 z podnětu hraběte napsal vlastní operu, jež vychází při zachování dobových barokních konvencí z pověsti o založení městečka Jaroměřic. Měla premiéru o rok později a stala se vůbec první českou operou.

Doporučuje odkaz na 3D prohlídku krásných zámeckých zahrad:

http://www.kudyznudy.cz/Foto-a-video/3D-Prohlidky/Zamecke-zahrady,-Zamek-Jaromerice-nad-Rokytnou.aspx

Chrám sv.Markéty

Majitel jaroměřického panství hrabě Jan Adam Questenberk (1678 – 1752) po ukončení studií na univerzitě procestoval státy v západní Evropě. Nejvíce se mu líbil barokní zámek Versailles stavbou i hudebním životem. Vracel se domů s úmyslem přestavět renesanční zámek i kostel ve slohu barokním a zřídit v Jaroměřicích malou Versailles, středisko baroka i hudebního života. Na zpáteční cestě se zastavil v Římě. Papež Inocenc XII. mu daroval ostatky dvou mladých mučedníků z katakomb – sv. Vincence a sv. Reparaty. Roku 1702 se vrátil domů do Jaroměřic. Projekt na barokní přestavbu zámku a kostela vypracoval Lukáš von Hildebrandt, kde oboje činí jako jeden architektonický celek. Součástí farního kostela je také zámecká kaple. Stavbu začal roku 1715. Vedením stavby byl pověřen Jakub Prandtauer. Kostel byl posvěcen v r. 1738, i když nebyl dokončen pro nedostatek finančních prostředků.

Stavba chrámu s oválnou lodí, presbytářem a předsíní je orientována hlavním oltářem k východu. Délka lodě je 20,2 m, šířka 14,8 m a výška lodě je 44 m. Veškerá fresková výzdoba chrámu je vedena myšlenkou apoteózy sv. Markéty, panny a mučednice, patronky kostela. Autorem fresky v kopuli je rodák z Chrudimi Karel František Töpper. Postava namalovaná nad vítězným obloukem je sv. Markéta, vznášející se na jasném oblaku do nebe. Je doprovázena dvěma anděly. Andělem po její levé ruce je podle tradice samotný hrabě Jan Adam Questenberk. Po levici sv. Markéty je nápadný anděl – první choť hraběte Marie Antonie z Friedbergu a Scheeru.

Židovská čtvrť v Třebíči - zapsána na seznam Unesco

Je unikátním souborem 123 dochovaných domů. Mezi ně patří například 2 synagogy, židovské muzeum, budova židovské radnice, rabinátu, dále pak chudobinec, nemocnice a dvě školy. Židovská čtvrť je volně přístupná.

Návštěvníky tudy provází naučná stezka, která ve třech jazycích (ČJ, AJ, NJ) upozorňuje na výjimečná místa a stručně obeznamuje s historií. Využít lze i průvodcovské služby na dvou okruzích. Okruh 1 zahrnuje Zadní synagogu, prohlídku židovské čtvrti s průvodcem, možnost navštívení mikve a domu se studnou. Okruh 2 je rozšířen ještě o prohlídku židovského hřbitova. 

První zmínka o židovském osídlení v Třebíči se objevuje v roce 1338 v tzv. norimberském martyrologiu. Z tohoto dokmentu je patrné, že se na území tehdejší Třebíče zdržovali židé. Nejednalo se však o nijak rozsáhlou komunitu, nebo dokonce o ghetto, ale o několik rodin žijících na různých místech ve městě. Během staletí probíhalo zcela přirozené osídlování městské části Podklášteří, kde se židovská čtvrť nachází dnes. O ghettu, v pravém smyslu slova, můžeme hovořit až od roku 1723, kdy přišel zákon o tom, že židé musí žít povinně v ghettech. 

Je třeba připomenout, že na území Třebíče nikdy nedocházelo k řízené represi vůči zdejším židům. Ba právě naopak. důkazem toho může být skutečnost, že když výše zmíněný zákon přišel, křesťané, žíjící na území židovské čtvrti, si "pouze" vyměnili domy s židy, žijícími mimo brány ghetta. Tato křesťanská tolerance pak byla jedním z důvodů, které vedly k zapsání čtvrti na seznam UNESCO. Po roce 1850 začal probíhat odsun obyvatel v důsledku reforem, které umožnily židům volné stěhování. Zdejší židé odcházeli za obchodem do větších měst. Za druhé světové války došlo k jejich deportaci do terezínského ghetta a následně do různých koncentračních táborů, hlavně do Osvětimi. Jen několik málo lidí se vrátilo zpět. Původní židovská komunita však již nebyla obnovena. 

Židovské muzeum v Třebíči se nachází ve zrekonstruovaném Domě Selingmanna Bauera vedle synagogy. Muzeum představuje život pravé židovské rodiny a fungování její domácnosti. V expozici se nachází židovský obchod, ukázka židovského bydlení s místem, kde vařili majitelé obchodu, dále historický vstup na ženskou galerii synagogy a moderní přednáškové prostory.

Židovská čtvrť byla společně s židovským hřbitovem zapsána na seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO v roce 2003.

Hrad Bítov - hrad plný překvapení a zábavy

Jedním z nejstarších a nejromantičtějších hradů na českém území je hrad Bítov. První písemné zmínky o hradu pochází z počátku 11. století. Hrad leží v malebném kaňonu tzv. Moravského Švýcarska u Vranovské přehrady, zbudované v r. 1935.

Původně dřevěný hrad (zbudovaný na místě někdejšího sídlištního hradiska) byl nahrazen hradem kamenným. Z počátku 13. století se dochovala západní břitová věž. Bítov, který býval centrem jednoho z šesti moravských krajů, se po vymření Přemyslovců dostal na víc než dvě stě let do rukou rodu Lichtemburků. Za nich vzniklo jádro dnešní hradní kaple Nanebevzetí Panny Marie (1334) a v základě i dnešní hradní palác, obě vstupní věže, štítová zeď i jižní křídlo. Na přelomu renesance a baroka dostal hrad Bítov dnešní horizontální vzhled s jedinou vertikálou štíhlé strážní věže. Mezi lety 1811 - 1863 byl již pustnoucí hrad za hrabat Františka a jeho syna Jindřicha z Daunů konečně upraven do dnešní, převažující novogotické podoby.

Jednotlivé okruhy zahrnují palácové interiéry, zbrojnici, hradní vězení, hladomornu, mučírnu, hradní kapli. Palácové interiéry, které jsou hlavním okruhem, upoutají rozsáhlou novogotickou iluzivní výmalbou jednotlivých sálů a salonků v prvním patře. Místnosti jsou vybaveny stylovým, historickým nábytkem, odrážejícím jednotlivá období slohů. Stěny jsou doplněny sbírkou obrazů tzv. druhé vlny německých a rakouských romantiků Schnorra z Carolsfeldu, Karla Russe, Fendiho, Wilhelma von Camphausena. V přízemí sally terreny uvidíte atypickou kolekci osvětlovadel, vyrobených z kolorovaného plechu.

Ve druhém patře se nachází rozsáhlá zoologická sbírka tuzemských i cizokrajných zvířat, založená bratry Vladimírem a Otakarem z Daunu, kteří procestovali velkou část světa.Poslední soukromí majitel hradu (do roku 1945) velkoprůmyslník baron Jiří Haas z Hasenfelsu byl také velkým milovníkem zvířat a kromě toho, že na hradě založil soukromou zoologickou zahradu (jednu z největších v té době na kontinentě), rozšířil také sbírku obou bratrů, zejména o největší sbírku vycpaných psů na světě, čítající 50 psů nejrůznějších ras.

Od letní sezóny 2008 je pro veřejnost otevřena vůbec poprvé hradní panská kuchyně, provozovaná od 18. století v severním křídle hradu.

 

VRANOV NAD DYJÍ

 

Zámku předcházela románská stavba z 11. století, kterou pozdější stavebníci změnili na hrad, využívající přirozených výhod výšinného terénu s meandrující řekou.

Přestavbu pevnosti na barokní rezidenci zahájil hrabě Michal Jan II. z Althannu. Podle plánů architekta J.B. Fischera z Erlachu vznikl v letech 1687-1695 monumentální sál předků. Freskami jej vyzdobil J.M.Rottmayr.

Brzy poté byla vystavěna zámecká kaple Nejsvětější Trojice s podzemní althannskou hrobkou. Na výstavbě hlavní trojkřídlé zámecké budovy se od roku 1723 podílel A. E. Martinelli, zadavatelkou byla Marie A. Pignatelli, favoritka císaře Karla VI. Štuková a tapetová dekorace doplněná nástěnnými malbami, která zdobí interiéry prvního patra zámku, osciluje mezi pozdně barokním a klasicistním výtvarným názorem. Interiéry zámku dokumentují kulturu šlechtického bydlení konce 18. a celého 19. století. Sály doplňují ukázky z produkce místní keramické manufaktury.

Mohelenská hadcová step

Národní přírodní rezervace Mohelenská hadcová step je chráněné území o rozloze 57 hektarů v sousedství obce Mohelno v okrese Třebíč, nedaleko jaderné elektrárny Dukovany.

Mohelenská hadcová step patří k nejznámějším stepím na území České republiky. Je unikátní svou flórou a faunou, které jsou kromě geografické polohy a klimatických poměrů ovlivněny i substrátem, kterým je silně bazický hadec. Bylo zde popsáno kolem 60 nových druhů rostlin a živočichů. Oblastí procházejí dvě naučné stezky. Mimo ně je vstup zakázán. 

Hadec, který tvoří podloží této lokality, je horninou, která vznikla z vyvřelých hornin a obsahuje vysoký podíl oxidů hořčíku, někdy se hovoří dokonce o jeho toxicitě. Značně se také přehřívá, čímž na něm vzniká zvláštní extrémně teplé a suché mikroklima. V létě bývá teplota hadcových skal běžně o 20 stupňů vyšší, než je teplota okolí. Klimaticky nejextrémnější části této lokality jsou skalnaté stepní svahy nad řekou Jihlavou.

Naučná stezka Mohelenská hadcová step: naučná stezka vede celou lokalitou po nejzajímavějších místech. Lidé na tomto zvláštním území žili od starší doby kamenné, což dokládají nálezy pazourkových nástrojů. Přímo na začátku naučné stezky je mohyla z doby železné a boží muka.

Stezka začíná i končí na parkovišti jihozápadně od obce Mohelno, kde je možné zakoupit tištěného průvodce. Na začátku naučné stezky stojí mohyla z doby železné připomínající dřívější osídlení. Vybrat si zde můžete ze dvou procházkových okruhů - jarní okruh měří 3,3 km a trvá maximálně 2,5 hod.Podzimní okruh měří 3 km a vyjde zhruba na 2 hodiny. Obě trasy jsou středně náročné a dochází na nich k velkému převýšení. Z vrcholku hadcové stepi jsou vidět reaktory jaderné elektrárny Dukovany.

 

Možné další cíle:

 

Vladislav

Vladislav leží na rozhraní Východních Čech a Jižní Moravy, východním směrem od města Třebíč. Městečko se rozkládá ve východní části Českomoravské vysočiny a na levém břehu řeky Jihlavy. Jižním směrem od městečka je vybudovaná vodní nádrž Dalešice. Vodní nádrž je využívaná k rekreačním účelům na jejích březích jsou postaveny rekreační objekty a byl tu také vybudován kemp. Nedaleko od města se rozprostírají lesy. Východním a severním směrem od města je vybudovaná soustava...

Nárameč

Gotická věžovitá tvrz se nachází ve vsi Nárameč na Třebíčsku v kraji Vysočina. Tvrz tvoří mohutná dvoupatrová stavba ? obytná věž-donjon, vybudovaná z lomového kamene na téměř čtvercovém půdorysu. Je vysoká 19 metrů, má masivní, až 2 metry silné zdi, střílnovitá okna s ostěním z kvádrů a krakorce, které nesly arkýř. Malý klenutý sklep je zčásti vytesaný do skály. Historie Zdejší tvrz se poprvé uvádí v roce 1373. Sídlil na ní Tomáš z Kojičína, později Mrakšové z Noskova. Tvrz...

Krasonice

Zámek Krasonice se nachází ve stejnojmenné obci nedaleko Dačic a Želetavy. Jedná se o krásnou renesanční stavbu, v současnosti je ale ve značně špatném stavu, neboť majitelé (je v soukromých rukou), kteří ho koupili, zatím nezačali s jeho rekonstrukcí. Kvůli špatnému stavu zámku se jeden čas dokonce uvažovalo o kompletní demolici stavby, k té ale (doufejme, že nikoli zatím) nedošlo. V Krasonicích je již v polovině 14. století doložena tvrz, která byla v 16. století přestavěna a rozšířena. Na...

NS Po mlýnech

Trasa začíná u zámku Sádek nedaleko obce Kojetice na Třebíčsku. Odsud vede po silnici přes hráz Sádeckého rybníka a dále do obce Loukovice. Z Loukovic pojedete po spojovací cestě kolem Bolíkovického mlýna a rybníka do Bolíkovic - ještě před nimi se cesta napojí znovu na silnici. Z Bolíkovic poté přes Čáslavice a Římov k Holému mlýnu u stejnojmenného rybníka a u Březového rybníka se napojte na modrou turistickou značku. Po té dojedete před rybník Pančák, kde se ze značky odpojíte a přes místní...

Kostel sv. Martina

Kostel sv. Martina byl postaven ve druhé polovině třináctého století. Po dobití města vojsky uherského krále Matyáše Korvína v roce 1468 byl téměř zničen a dochoval se z něj pouze presbytář. Rozsáhlejší oprava byla provedena až v roce 1716, kostel byl tehdy rozšířen a stavebně propojen s městskou věží a získal novou barokní klenbu a byly k němu přistavěny dvě boční kaple. Dnešní podoba chrámu je z roku 1905 dle návrhu brněnského architekta Welzla. Rozsáhlé restaurační práce byly provedeny v...

Černý (Ráblův) dům v Třebíči

Černý (Ráblův) dům v Třebíči je renesanční nemovitá kulturní památka, stojící na severní, dolní straně Karlova náměstí v Třebíči. Roku 1619 jej nechal přestavět měšťan Jan Rábl a v roce 1637 pak nechal průčelí a půdní nadezdívku ozdobit figurálními sgrafity. Postavy v horních výklencích představují tyto lidské ctnosti: Víra – Fides – žena upřímně hledící na kříž svírající v rukách. Láska – Charitas – znázorněna srdečným vztahem lásky matky a dítěte. Naděje – Spes...

Moravské Budějovice - masné krámky

Původní masné krámky stály na dnešním náměstí Míru. První písemná zmínka je o nich z roku 1522. Sloužily zde až do roku 1837, kdy město na nátlak občanů, jimž vadil velký zápach a nevávný provoz, krámky zrušilo. Místo nich byl v roce 1839 na Purcnerově ulici postaven účelový objekt ve tvaru podkovy s 12 novými krámky. Ty zde sloužily až do 30. lešt 20. století, kdy přestaly plnit svoji funkci a byly pronajímány pro různé účely. Nová etapa masných krámků začíná v 70. letech minulého...

Kozlov - hrad

První zmínka o hradu je z roku 1310 ve spojitosti s třebíčským klášterem. Zanikl za česko-uheských válek, v roce 1490 a 1556 se uvádí již jako pustý. Hradní areál je dnes obklopen vodami Dalešické přehrady, po velkou část roku leží na ostrově. Původně ležel na temeni úzkého sklanatého ostrohu, strmě spadajícího k levému břehu řeky Jihlavy. Do dnešních dnů se dochovaly zbytky kdysi mohutné hranolové věže a část zdiva o výšce maximálě 1,5 m. Turistická mapa KČT 1:50 000 č.80 Třebíčsko

Městské kulturní centrum Beseda

Městské kulturní centrum Beseda zajišťuje pořádání kulturních a společenských akcí pro obyvatele Moravských Budějovic. Poskytuje kompletní servis pro kulturní akce včetně přípravy, propagace, programové náplně, technického zajištění, prodeje občerstvení, dokumentace a dalších aktivit. K tradičním akcím patří ochutnávka jihomoravských vín, módní show, pálení čarodějnic, přehlídka dechových hudeb - Festival Miroslava Kratochvíla, Horácký divadelní festival, Císařské posvícení, kurzy...

Moravské Budějovice - zámecký park

Menší park za zámkem s množstvím vzrostlých stromů. Klidová zóna. Zámek nechal postavit v letech 1666 - 1672 Rudolf Jindřich ze Schaumburku. Vznikl přestavbou čtyř renesančních měštanských domů a radnice se sgrafitovými psaníčky a renesančním portálem s letopočtem 1592. Dnes je zde městské muzeum a knihovna.